Bylinky

Než začneme bylinky vysévat či sázet, je třeba si uvědomit, jaký mají životní cyklus, kde mají svůj původ, dokáží-li v našich klimatických podmínkách přečkat zimu, jaké májí nároky na stanoviště, a poté již můžete vymýšlet vhodné kombinace druhů pro potěchu chuti, čichu i zraku. Pokud si budeme chtít pěstovat bylinky ze semínek, dají se již od února rychlit doma, nebo od dubna vyséváme přímo na stanoviště. V bytě je možné dosévat bylinky celý rok. Pokud si zakoupíme sazenice od zahradníka, ven bychom je měli přemístit v době, kdy máme jistotu, že teploty neklesnou pod bod mrazu.

Víceletým bylinkám, které jsou u nás původní nebo introdukované ze všelijakých koutů světa a přitom dobře prosperující v našem podnebí, se bude nejlépe dařit na záhonu na zahradě. Rostliny je dobré umístit tak, abychom jim co nejvíce přiblížili jejich domácí prostředí. Většina bylinek by se měla po odkvětu seříznout na 5 cm, podpoříme tím jejich kompaktnější růst a tvorbu nových výhonů.

• Suchomilné bylinky milující slunce zasadíme na skalku, suchou zídku nebo záhon s jižní či západní expozicí, kde zajistíme dostatečně propustnou zeminu - substrát obohatíme o kompost s pískem. V těchto podmínkách se bude dařit následujícím bylinkám:
  Dobromysl obecný (Origanum vulgare) neboli oregano, je zahradní bylinka tvořící nižší keříky s růžovými květy. Velmi aromatické je bělokvěté Origanum x hirtum - tzv. řecké neboli pizza oregano. Existuje řada variet s nižším růstem ´Compactum´, ´Nanum´, převislé ´Diabolo´, zlatolisté ´Goldtaler´, s pestrými listy ´Country Cream´. Tymián a mateřídouška patří do jednoho rodu Thymus, společné latinské označení může někdy působit zmatek při výběru a oba druhy bývají občas zaměňovány. Zahrnují řadu druhů a kultivarů lišících se barvou listů, květů nebo vůní. Tymián (Thymus vulgaris) tvoří dřevnaté keříky s tmavozelenými lístky a světlerůžovými květy a vykvétá dříve. Naše domácí mateřídouška (Thymus serphyllum) tvoří poléhavé polštáře a kvete od června růžovými květy. Velmi výrazné citrusové aroma mají oblíbené mateřídoušky T. citriodorus se světle zelenými listy nebo různě panašovanými lístky. Polokeř yzop lékařský (Hyssopus officinalis) vykvétá v létě modrými květy ve tvaru klásků, ale setkáme se i s bíle (´Albus´) nebo růžově (´Roseus´) kvetoucími kultivary. Meduňka lékařská (Melissa officinalis) vytváří až 80 cm vysoké porosty s bílými kvítky. Na příznivém stanovišti se hojně rozrůstá a množí se i samovýsevem. Oblíbená levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je pěstována v mnoha variantách, existují kultivary od bíle kvetoucích (´Alba´) až po tmavofialové (´Hidcote´). Při výběru je dobré dát pozor na choulostivé příbuzné, např. l. hlávkovitou (L. stoechas) či l. zubatou (L. dentata), které v našich podmínkách musí být pěstovány jako přenosné rostliny. Olivová bylinka, svatolína rozmarýnolistá (Santolina viridis), se svěže zeleným listem a bílým květem, stejně tak i svatolina cypřišková (Santolina chamaecyparissus), která oživí záhon stříbrnou barvou listů a žlutým květem, je citlivá na zimní přemokření a bude na zimu potřebovat přikrývku. „Francouzský“ estragon (Artemisia dracunculus), patřící do rodu pelyňků, je na rozdíl od původní formy estragonu (tzv. „ruského“) aromatičtější a je možné ho množit pouze vegetativně, tedy řízkováním nebo dělením trsů. Vytrvalá saturejka horská (Satureja montana) s bílým květem může být zaměňována za svoji příbuznou saturejku zahradní, která je jednoletá a vykvétá světle fialově. Méně známá, ale přesto zajímavá je bylina routa vonná (Ruta graveolens), dorůstá výšky až 80 cm a zaujme svými modrozelenými listy v kontrastu se žlutým květem. Dřevitá nenáročná modře kvetoucí trvalka šalvěj lékařská (Salvia officinalis) překvapí svojí rozmanitostí. Setkáváme se s řadou odrůd, např. ´Berggarten´ s velkými stříbrnými listy, kultivary s bíle či žlutě panašovanými listy - ´Aurea´, ´Kew Gold´, šalvěj s trojbarevným listem – ´Tricolor´, nebo ´Purpurascens´ s fialovým zbarvením. Zvláštností jsou růžově kvetoucí ´Rosea´ a ´Albiflora´ s čistě bílým květem. Velmi zajímavá je Salvia elegans ´Pineapple´ – šalvěj ananasová, se specificky aromatickými listy a zářivě červenými květy vykvétajícími na konci léta, jedná se však o šalvěj, která musí být pěstována v našich podmínkách jako přenosná rostlina. Od nepaměti pěstovaný libeček (Levisticum officinale) nejlépe prosperuje v humózní zahradní zemině. Je třeba vymezit dostatečný prostor pro tuto bylinu dorůstající výšky až 2 m.
• Polostín a živnou vlhčí půdu ocení hajní druhy bylinek, které se v přírodě vyskytují v podrostu či na okrajích lesů. Na takovéto stanoviště volíme druhy jako je pažitka (Allium schoenoprasum), základní rostlinu bylinkových výsadeb. Je odolná vůči chladu, a tak ji můžeme na záhoně spatřit i během mírné zimy. Její pěstování je velmi snadné, dobře se jí daří i v truhlíku či květináči. Je vhodné ji sklízet postupně seřezáváním několik centimetrů nad zemí. Zajímavostí je česnekopažitka (Allium tuberosum), neboli pažitka čínská, s dlouhými plochými listy a výraznějším aroma. Česnek medvědí (Allium ursinum) je jarní efemérou, která vyrůstá časně zjara před olistěním stromů, začátkem léta pak zatahuje. Dekorativní podrostová bylinka mařinka vonná (Galium odoratum) se na dobrém stanovišti s mírně kyselou půdou hojně rozrůstá a tvoří husté porosty něžně bílých kvítků. V žádné zahradě by neměla chybět velmi rozmanitá a vděčná bylinka máta. Jedná se o vlhkomilnou rostlinu, která se bujně rozrůstá pomocí podzemních výběžků. Z druhů a odrůd mát jsou zajímavé např.: máta vodní (Mentha aquatica), pěstovaná na okrajích jezírek a potůčků s odrůdou se zkadeřenými listy´Crispa´, máta vonná (Mentha suaveolens) s panašovanou varietou ´Variegata´. Nejběžnějším druhem je máta peprná (Mentha piperita) s nepřeberným množstvím odrůd vonících po nejrůznějším ovoci - ´Orange´, ´Lemon´, ´Strawberry´, ´Chocolate´, ´Mojito´, nebo dokonce po kolínské vodě - ´Eau de Cologne´. Máty se dají pěstovat i v nádobách, kde je ale nutné ohlídat, aby substrát příliš nevysychal a nepřehříval se. Rukola je název pro vytrvalou bylinku křez úzkolistý (Diplotaxis tenuifolia), kterou si můžete zakoupit jako sazenici a celý rok postupně otrhávat, zároveň se však stejný název nese jednoletá roketa setá (Eruca sativa), rostlina s  krátkým životním cyklem. Pěstuje se ze semen s možností vysetí několikrát za rok. 

Jednoleté bylinky se dají pěstovat společně s trvalkami, nebo je praktické vytvořit si pro ně vlastní rabátko a obměňovat v něm druhy každý rok dle libosti, aniž by hrozilo narušení kořínků či bází okolních rostlin při výsadbě.

• Mezi rostliny, kterým vyhovuje sušší slunné stanoviště, patří majoránka (Origanum majorana). Je citlivá na pozdní jarní mrazíky! Kopr (Anethum graveolens), známá aromatická bylina, má ráda sušší a na živiny spíš chudší stanoviště. Fenykl (Foeniculum vulgare) je dvouletá bylinka podobná kopru, ale vytváří mohutnější porosty.
• Světlé místo bez přímého slunce je vhodné pro bazalky (Ocimum basilicum), které mají několik variet s odlišnou vůní, odrůdy ´Piccolino´ či ´Compact´ vytváří dekorativní keříčky. Existují i vytrvalé bazalky, např. ´African Blue´, která může přezimovat při teplotě od 12 °C. Bazalka je velmi citlivá na chlad a nesnáší zálivku na listy. Koriandr (Coriandrum sativum) je bylinka s krátkým životním cyklem podobná petrželce. Listová petržel (Petroselinum crispum) je dvouletá bylina. Setkáváme se s varietami kadeřavou – kudrnkou a hladkolistou s tmavšími lístky a výraznějším aroma. Petrželka není příliš citlivá na mráz, na záhoně se drží dlouho do zimy.

Pokud budeme pěstovat bylinky v nádobách, je dobré dodržet zahradnická pravidla. Drenáž na dno nádoby - úlomky cihel, keramiky, hliněné střepy nebo hrubý štěrk. Lehký a propustný bylinkový substrát – zahradní zemina s kompostem a pískem. Dostatek světla. Nepřelévat, hlavně bazalku, majoránku či petržel. Nehnojit organickými hnojivy, dá se však použít výluh z kopřiv a pampelišky anebo speciální hnojivo určené pro bylinky. Víceleté byliny přesadit každý rok do čerstvého substrátu. Při vysazování více druhů do jednoho truhlíku je nutné dbát na dodržení dostatečného prostoru pro rostliny a sesadit k sobě rostliny, které se vzájemně snesou. Do truhlíku o velikosti 40 cm sázíme maximálně 2 rostliny, do 60 cm truhlíku 3 rostliny.

Příklady kombinací bylinek do jedné nádoby:

1. bazalka, saturejka, majoránka, řeřicha;
2. petrželka, pažitka, kopr, koriandr;
3. šalvěj, mateřídouška, dobromysl, rozmarýn.

Rostliny náročné na prostor, které by mohly utiskovat své sousedy:
máta, dobromysl, šalvěj, meduňka.

Květináče, kde pěstujeme víceleté bylinky a ponecháváme je venku celý rok, je nutné zajistit na zimu před promrznutím vhodnou textilii a chvojím.

Rostliny, které nejsou mrazuvzdorné nebo jsou jinak choulostivé na chlad či přílišné zimní vlhko, je možné pěstovat pouze v přenosných nádobách a přes zimu je umístit do světlé místnosti, kde je možné udržet teplotu v rozmezí 5 – 10 °C. Rostliny je potřeba velmi střídmě zalévat.

• Lipie (Lippia dulcis ´Colada´) - lidově „Aztécký cukr“ tvoří převisy, a proto nejlépe vynikne v závěsných nádobách. Verbena citrónová (Aloisia citriodora) se svým výrazným citrónovým aroma se dá zapěstovat v keřovém i stromkovém tvaru, jinak má stanovištní nároky stejné jako její příbuzná lipie. Stévie -„Sladká tráva“ (Stevia rebaudiana) nejlépe prospívá na dostatečně světlém a teplém místě, velmi dobře obráží, a proto se dá pravidelně sestříhávat. Stálezelený keř vavřín ušlechtilý (Laurus nobilis) nebo-li bobkový list pěstujeme přes léto na slunečném stanovišti. Tropická tráva voňatka citrónová (Cymbopogon citratus) známější jako citrónová tráva potřebuje plné slunce, propustnou zem a vydatnou zálivku. Smil italský (Helichrysum italicum) je stříbrnolistý keřík připomínající levanduli, který koncem léta vykvétá žlutými „kuličkami“ květů. Je znám pod lidovým názvem „maggi“ nebo „kari“. Rozmarýn (Rosmarinus officinalis) potřebuje k úspěšnému pěstování hodně slunce a propustný zásaditý substrát. Pěstuje se v různých formách, např. ´Prostratus´ má poléhavý habitus, zajímavě vypadá roubovaný na kmínku, netradiční jsou bíle či růžově kvetoucí odrůdy ´Albiflorus´a ´Majorca Pink´. Zajímavým kultivarem je ´Blue Winter´, který na chráněném stanovišti přezimuje i v našich podmínkách. Aloe (Aloe vera) je ideální pěstovat na světlém místě bez přímého slunce a je dobré ji zalévat až po vyschnutí pěstebního substrátu. Jianogulan (Gynostema pentaphyllum) lidově ženšen pětilistý (s pravým ženšenem má společné pouze podobné účinky) je popínavá rostlina příbuzná dýním, na zimu odumírá její nadzemní část, snáší lehký mráz, ale je lepší ji na zimu uklízet do chráněné místnosti, na jaře pak rychle obráží.

Neměli bychom zapomínat ani na jarní byliny z přírody, které nám bez práce vyrostly na zahrádce. Takže dřív, než vyrazíme s motykou či herbicidem na kopřivu dvoudomou, sedmikrásku chudobku nebo smetanku lékařskou, uvařme si z nich čaj či připravme chutný salát…

Většina zmíněných bylinek je během celé sezóny k dostání i v našich prodejnách. Přijďte si vybrat ty, které vás zaujaly, a pro které najdete na zahradě, balkóně či za oknem vhodné místo. Inspirovat se můžete také na naší jarní bylinkové výstavě - o vitamíny a silice u nás nebude zjara nouze. 

Text Michaela Blechová, foto Olga Kubalová Wankeová

Fotogalerie